Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ochráníme tygry fotografováním?

zdroj: Alfa, NG.cz

Přelézat spadlé stromy, prodírat se hustou džunglí, chránit se před jedovatými hady a divokými šelmami... výzkumníci v Malajsii musí čelit mnoha nebezpečím.

Instalují totiž v deštném pralese speciální pasti z videokamer, protože chtějí spočítat populaci malajských tygrů. Tvoří právě jednu z mála ekologických studií zaměřených na tygry jihovýchodní Asie (Panthera Tigris) - což je jedna z nejméně probádaných populací tygrů na světě.


Tygr ve svém přirozeném prostředí.
Národní park Bandhavagarh, Indie.
Foto:Michael Nichols (c) National Geographic


Ekoložka Kae Kawanishi zabývající se zachováním živočišných druhů na floridské univerzitě v Gainesville spolu s týmem svých místních spolupracovníků strávili v asijské džungli zhruba tři roky. Nainstalovali tam několik speciálně uzpůsobených kamer vybavených automatickou závěrkou. Kamery tak dělají snímky přesně na přání vědců.

Tým vědců se zaměřil především na tygry z národního parku Tamar Negara, který leží ve středu polostrovní části Malajsie. Tento park je velký 4.350 km čtverečních a patří mezi největší přírodní rezervace jihovýchodní Asie.

 

Divocí tygři se špatně počítají

"Videopasti" představují novou vědeckou metodu ke zjištění přesného počtu jedinců tohoto nepolapitelného masožravce. Kae Kawanishi, která projekt vloni připravila jako doktorskou práci, v současné době nabízí svá pozorování k publikaci do několika odborných časopisů.


Samice tygra se nechala vyfotografovat "videopastí",
zrovna když se koupala v louži.
Národní park Bandhavgarh, Indie.
Foto: Michael Nichols (c) National Geographic

I přes to, že výzkum je finančně velmi nákladný (jedna speciální kamera stojí okolo 450 dolarů), může být tato metoda široce použitelná. "Už jsme ji úspěšně vyzkoušeli v Indii a na Sumatře. Teoreticky můžeme tuto metodu aplikovat i na jiné živočišné druhy. Touž metodu jsme například použili k prozkoumání četnosti populace jaguárů v Latinské americe nebo leopardů v Rusku," říká doktorka Kawaqnashi, která v současné době pracuje v Kulala Lumpur pro malajský úřad zabývající se národními parky a divokými zvířaty.

Metoda snímkování divokých zvířat totiž poskytuje cenná data: např. nám může dodat základní informace o stavu, rozmístění a četnosti populace. To jsou informace nutné k tomu, aby ochránci přírody podnikli základní kroky k ochraně daného ohroženého druhu zvířat. Odhady říkají, že volně žijících tygrů může zbývat v přírodě už jen okolo 5 až 7 tisíc. Ale kdo ví, jsou to doopravdy pouhé odhady.

Ekoložka Kae mnohem více věří tvrzení, že tygr druhu Pantera tigris ztratil v posledních několika stoletích více než 95 procent svého původního území. Oblast rozšíření tygrů nyní zahrnuje poue 160 izolovaných oblastí ve dvanácti zemích, od Sibiře až po Sumatru.


Hrající si tygři chovaní v zajetí.
Bengálský a sibiřský tygr.
Foto: Michael Nichols (c) National Geographic

Existuje samozřejmě několik dalších metod, pomocí kterých se počítají populace divoce žijících tygrů. Jedna z tradičních metod zahrnuje počítání stop, ta se dodnes používá v Indii. Jiná metoda zpracovává údaje z obojků, které vysílají rádiové vlny a vybraní tygři s nimi chodí po džungli. Starší metody také zaměstnávaly několik lidí, kteří uprostřed džungle hledají, porovnávají a počítají známky škrábanců od tygřích tlap.

Bohužel, nedávná studie od světové vědecké špičky v oboru šelem uveřejněná v časopise Animal Conservation dokazuje, že většina starších metod nedávala přesná data. Vlivem chyb v počtu jedinců v populaci byla ochrana tohoto druhu zvířat vedena nesprávným směrem. Navíc ani jedna z těchto metod se dost dobře nedá použít v centru deštného pralesa, kde hustá vegetace nedovolí proniknout radiovému signálu ani lidem. A ani tygří stopy se zde nedají přesně rozeznat, navíc velmi rychle zanikají.

 

Tygře, řekni "sýr"!

Doktorka Kawnishi a její tým museli během let 1998 až 2001 nainstalovat do pralesa přes 150 kamer, jinak by získaná data nebyla pro program záchrany tygrů dostatečně validní. Každá z kamer byla nainstalována v území velkém až 200 kilometrů čtverečních.

Každý jednotlivý tygr má na těle charakteristické pruhy, tak jako lidé mají papilární linie. Každý jedinec jiné. Pro konkrétní a zřetelnou identifikaci ale musí být tygr vyfotografován z obou stran. Takže na těch nejfrekventovanějších zvířecích stezkách vědci nainstalovali dvě kamery naproti sobě a ty automaticky fotografovali každé zvíře, které svým tělem přerušilo infračervený paprsek sloužící jako senzor. Samozřejmě kromě tygrů vyfotili i několik nosorožců, tapírů, jelenů a dalších divokých zvířat.

Analýzou fotografií pak lze zístkat informace, jak často to které konkrétní zvíře projde konkrétním místem. Podle toho se odhaduje, jak velká je celková populace zvířat.

"Je to neinvazivní způsob stopování divokých zvířat. Navíc z fotografií zvířat získáte více informací, než například z pouhého čtení stop, jelikož si prohlédnete každé zvíře zvlášť." chválí si metodu John Seidensticker, výzkumník ze Smithsonian's National Zoo ve Washingtonu, D.C., který je předsedou Rady pro záchranu tygrů.

Přesné nastavení celého kamerového systému nebylo vůbec jednoduché a zabralo vědcům tři měsíce práce na každém ze tří stanovišť. Navíc kromě jedné 13kilometrové trasy nemá park Taman Negara žádné pořádné silnice, vždyť je to také jeden z nejhůře prostupných národních parků na světě.

Další praktické problémy vědcům přinášel obtížný terén a velmi hustá a neprostupná vegetace. Navíc ohromné a silné kmeny stromů drží v místní mělké půdě jen velmi slabě, takže se často stává, že spadnou. "Snažili jsme se příliš k nim nepřibližovat. Ale slyšeli jsme silný hluk, který dělaly, když padaly k zemi. Znělo to jako hromobití, chvěl se vzduch i země okolo." říká Kawanishi.


Běžící tygr Panthera tygris.
Foto: Michael Nichols (c) National Geographic



Funkční ochrana přírodního prostředí

Navzdory tomu, že tahle práce byla opravdu náročná a nebezpečná, byla také velmi užitečná. Vědci nasbírali více než 14 000 záběrů, během nichž se podařilo ulovit beze zbraně 61 snímků tygrů a více než 4.500 obrázků další divoké zvěře. Mezi jinými se podařilo vyfotografovat slona, medvěda, dikobraza, leopardy, divoké psy a pantery.

Analýza fotografií dokázala, že park Taman Negara dodnes umožňuje přežít asi 70 až 120 dospělým tygrům a jejich mláďatům. Je také nutné poznamenat, tyto fotografie a jejich analýza neposkytly jen evidenci zvířat, ale také důkaz škodlivosti pytláctví. Však také v Malajsii každý, kdo je obviněn ze zabití tygra, může být odsouzen k pokutě ve výši až 4.000 dolarů a pěti letům vězení.


Samice tygra bengálského přenášející své mládě. Musí ho dobře schovat, jelikož se pak vydá na dlouhý lov a mládě zůstane bez ochrany. Národní park Bandhavagarh, Indie.
Foto: Michael Nichols (c) National Geographic


"Tato studie názorně ukazuje, že počet tygrů by mohl být stabilní, kdyby byla všechna ochranná opatření úspěšně dodržována." komentuje výsledek studie ředitel místní zoo.
Populace tygrů v malajské Taman Negara je podle odhadů doktorky Kawanishi zabezpečená na 100 let dopředu. Vlastně na tak dlouho, jak dlouho bude zakázáno pytlačení a lov. "Když porovnáte výsledky ochrany tygrů s jinými národními parky podobné velikosti kdekoliv na světě, v Taman Negara mají unikátní a výborné výsledky."


 

Tato neobvyklá práce doktorky Kawanishi byla z velké části financována fondem "Zachraňte tygry", což je projekt americké národní nadace pro divoká zvířata, a firmou ExxonMobil. Fond od roku 1995 podporoval již 177 projektů za více než 9,7 milionů amerických dolarů. Kromě USA podpořil projekty také v Japonsku, Holansku a projekt "Tygři pro 21. století" v londýnské ZOO.