Pytláctví
Nelegální lov je hlavní příčinou stále probíhajícího úbytku velkých šelem na našem území.
O upytlačených vlcích existuje mnoho výpovědí lidí, kteří se však bojí uvést bližší údaje ze strachu před možnou pomstou. O těchto zkušenostech hovoří ostravský ochranář, terénní zoolog Ludvík Kunc:
„Na Slovensku jsem si dělal ankety. Z oslovených asi dvě stě lesníků jsem našel jen tři nebo čtyři, kteří řekli, že kdyby v lese potkali rysa a měli kulovnici, nevystřelí na něj. Ostatní řekli, že by po něm střelili, protože ho potkají třikrát za život a musejí mít jeho kožich doma na stěně. Naprostý primitivismus.
Na české straně Beskyd bylo zabito pět vlků. Chtěl jsem mít doklad, že k tomu opravdu došlo. Mluvil jsem s člověkem, který mi říkal: ‚Já ti přísahám, já jsem je viděl. Vím, kdo to je, ale nechtěj po nás, abychom to někde veřejně říkali. Vždyť nám podpálí chalupu.' A tomu člověku věřím na dvě stě procent." (Celý rozhovor v Sedmé generaci 12/2004).
V Beskydech je v poslední nález upytlačeného rysa datován do listopadu 2002 (podrobněji v článku Dany Bartošové v Ochraně přírody 3/2003) a zatím posledním případem v ČR byl nález mrtvé rysí mámy v červnu 2004, která po postřelení vykrvácela. Pitva ukázala, že několik týdnů před smrtí porodila tři rysátka, která opuštěna v lese musela uhynout hlady (podrobnosti v tiskové zprávě Správy NP a CHKO Šumava). Alarmující jsou i výsledky sledování rysů pomocí vysílaček na Šumavě, kde už polovina zvířat se speciálním obojkem padla s určitostí nebo s největší pravděpodobností za oběť pytlákům. Všechny nálezy upytlačených rysů jsou přitom jen zlomky toho, jak velký počet zvířat musel padnout, aby se stavy rysů od roku 1998, kdy u nás vrcholily, snížily více než o 30 %.
Pytláci pocházejí téměř výhradně z řad organizovaných myslivců, jak uvádí mimo jiné J. Novák ve svém článku v Myslivosti 1/2004. Vzhledem ke způsobu života rysů a možnostem jeho lovu jsou právě pytlačící myslivci (tedy ne všichni myslivci, ale jen část) nejspíše zodpovědní za úbytek rysů v ČR.
Celkem bez problémů získali pracovníci Akademie věd ČR ke kraniologickému vyšetření od šumavských myslivců 69 lebek převážně ilegálně zastřelených rysů. Šokující jsou i výsledky anonymní ankety, kterou na základě tohoto zjištění uspořádali mezi 204 myslivci dr. Koubek s ing. Červeným: 8,3 % (17 myslivců) se přiznalo k tomu, že už nelegálně ulovilo jednoho rysa, 1,5 % (3 myslivci) dokonce více než jednoho. 36, 9 % myslivců přitom zná konkrétní případ nelegálního lovu rysa v ČR téměř 30% myslivců vnímá přítomnost rysa v přírodě jen negativně. Oficiálně se vedení Českomoravské myslivecké jednoty od ilegálního lovu distancuje, podporuje také např. odměnu za dopadení pytláka velkých šelem. Bohužel, ne všichni řadoví myslivci jsou s pozitivní úlohou velkých šelem srozuměni:
„Střílet, střílet, střílet. Nic jiného se s ním nedá dělat. Je to jako s kůrovcem, je potřeba včas zasáhnout a zničit ho," říká Vladimír Jindra z Horní Plané. A jeho kolega přikyvuje: „Nejlepší je chodit do Boletic, je to vojenský prostor, kam kromě nás nikdo nesmí. A řeknu vám to na rovinu. Kdybych rysa potkal a nikdo mě neviděl, tak ho bez váhání střelím." (Celý článek viz Respekt 03/2005)
Podle odhadů Akademie věd bylo za posledních 20 let v ČR upytlačeno nejméně 500 rysů. Vzhledem k počtu narozených mláďat na 1 samici, dynamice šíření, kolísání početnosti a prokazatelný odstřel není toto číslo vůbec nereálné (Koubek, Červený 2003, Myslivost 3/2003).